Slovo soudce
A Ježíš byl postaven před vladaře. Vladař mu položil otázku: „Ty jsi král Židů?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám to říkáš,“ a žaloby velekněží a starších nic neodpovídal. Tu mu řekl Pilát: „Neslyšíš, co všechno proti tobě svědčí?“ On mu však neodpověděl ani na jedinou věc, takže se vladař velice divil. O svátcích měl vladař ve zvyku propouštět zástupu jednoho vězně, kterého si přáli. Tehdy tam měli pověstného vězně, jménem Barabáš. Když se zástupy shromáždily, řekl jim tedy Pilát: „Koho vám mám propustit, Barabáše, nebo Ježíše, zvaného Mesiáš?“
Milí kolegové,
březen považuji za krásný a optimistický měsíc, začíná jaro, a i když je většinou ještě zima, už můžeme jaro alespoň „cítit“. S jarní náladou a sluníčkem tak přichází i nová energie, chuť a optimismus něco změnit k lepšímu. „Mediální obraz justice je horší než skutečný stav“, řekl nedávno v televizním pořadu jeden z našich kolegů. Jsem přesvědčena, že měl pravdu. Pár dnů nato mne v tom utvrdila jedna lékařka, která v civilním sporu vyjádřila velké rozhořčení, že žalobci ještě nedostali odškodnění, že jsou znechucemi probíhajícími řízeními a nevěří v možnost domoci se svých práv a že je to špatná vizitka justice.
Vážení,
k Soudcovskou unií ČR prosazované samosprávě justice si na tomto místě dovolím malou úvahu. Přístup státních úředníků k samosprávě justice je nejlépe vidět na příkladu z poslední doby, kdy ministr spravedlnosti zpochybnil institut justičního čekatele s tím, že justiční čekatelé byli dosud vybíráni krajskými soudy a proto bude lepší je zrušit a vybírat soudce přímo komisí zřízenou ministerstvem spravedlnosti příp. „výjimečně“ přímo ministrem.
Milé kolegyně, milí kolegové,
připadl mi velmi příjemný úkol oslovit Vás a zároveň přivítat na prahu nového roku. Přestože tyto řádky píši na samém přelomu roku právě končícího, nebudu jej hodnotit. To už udělali ve dvou předchozích měsících „první a druhý muž“ Unie, tj. oba Tomášové. Navíc velmi hezky. Já si protentokrát dovolím určitý luxus, a to ryze ženský přístup – chci Vám všem do nového roku pouze popřát.
Vážení a milí,
tak už je tu zas. Konec roku, předvánoční blázinec, po něm vytoužený klid a mír vánočních svátků, vše završeno posledním dnem končícího roku a prvým dnem roku nového.
S každým koncem roku přichází určité bilancování (nebo balancování, jak říkal Miroslav Horníček), ohlédnutí za ním, zhodnocení, jaký byl.
Říjen je podle gregoriánského kalendáře desátým měsícem roku a má 31 dní. Jeho české jméno je odvozeno od jelení říje. Latinský název October znamená osmý měsíc dle římského kalendáře, podle kterého začínal rok březnem. Slunce je začátkem října ve znamení Vah a přechází do znamení Štíra. V tomto měsíci pokračuje ve střední Evropě podzimní sklizeň a v českých zemích se tradičně slaví posvícení. Tolik Wikipedie. Pro mne je říjen symbolem definitivního konce letních radovánek a teplých slunečných dní, padajícího listí, mlhavých ran, prvních podzimních plískanic a převahy tmy nad světlem.
Vážení kolegové,
když jsem před rokem končil své srpnové slovo tím, že jednou z podmínek nezávislé justice je i to, aby postavení soudců bylo ve společnosti upevněno i po stránce ekonomické nezávislosti s jasně danými neměnnými pravidly pro dlouhodobé odměňování, bez nutnosti svádět s exekutivou každoroční boj (nebo, aby bylo v této otázce zachováno minimálně status quo), jen matně jsem tušil, že by toto téma mohlo být i po roce aktuální.
S velkým zájmem asi všichni sledujeme, jak nová politická reprezentace začíná vstupovat do nového boje za zásahy do našich platů. Smutné je, že zvolila shodné metody jako všichni předchůdci. Místo toho, aby si s námi sedla za jednací stůl a vyložila nám své úmysly, a tady si myslím, že Soudcovská unie je již dlouhodobě věrohodným partnerem, se kterým se jednat dá, tak nám vzkazuje přes média, jak musíme zásahy do platů respektovat, či že to většina soudců pochopí.
V tichu té mé kanceláře, vařím si svou ranní kávu a nahlížím do diáře, … jak dnes budu sloužit právu? Tak to máme při pondělku …. jednoduché – jen tři věci. To skončím bez nedodělků, na to jsem dost dobrá přeci! A tak celkem odhodlaně, do jednačky klidně vpluju, horkem se mi potí dlaně, pod stolem si boty zuju. Navlékám se do taláru, nálada je stále skvělá, přes rozpočet však mi čáru hned to první péčko dělá. Doručení vykázáno, jenže otec mi to zpacká! Omlouval se prý až ráno, že odjíždí do Chorvatska.
Milé kolegyně, milí kolegové,
při pohledu na stránky Soudcovské unie – mapa stránek, jsem si uvědomila, kolik kolegů trápí špatný obraz justice v očích veřejnosti, v médiích. Na druhé straně však naše republika na tom není u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku hůře než ostatní země. Naopak Česká republika má u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku dobrou pověst. Zaznělo to nejen z úst českého soudce u tohoto vrcholného justičního orgánu JUDr. Karla Jungwierta , ale vyplývá to i ze statistik. S těmito statistikami jste se mohli seznámit v Zápise z Republikové rady Soudcovské unie ČR ze dne 14. ledna 2010, publikované v časopisu Soudce č. 2 /2010. Přijata jsou pouze 3% stížností a pouze necelé 1 % stěžovatelů z České republiky je úspěšných.