Slovo soudce
V souvislosti s přirozenou neustálou generační obměnou soudcovského stavu a též s připravovanou novelou zákona o soudech a soudcích se stále častěji zamýšlím nad současným způsobem výběru nových soudců. Možná i proto, že jsem v nedávné době dosáhl 35 let soudcovské praxe, bilancuji nad tím, jak to bylo za nás v jednotném systému justičních čekatelů, a jak je to nyní, a tiše pozoruji, čemu všemu jsou v současné době skuteční zájemci o soudcovskou funkci podrobeni. Nerad bych snižoval důležitost výběru osoby soudce a tím zlehčoval náročnost soudcovské profese jak po stránce odborné, tak s ohledem na nároky, které jsou kladeny na osobnost soudce. Proto jsem svou úvahu vedl tím, jaký by soudce vlastně měl spolu se splněním zákonem stanovených předpokladů být, a jak se tyto požadavky při výběru soudců v praxi ve většině soudních krajů ověřují.
Panují srpnová vedra, proto si při psaní Slova soudce dovolím být osobní, anekdotický, nesoustavný a nevázaný. Nedávno jsem našel ve svém soukromém neúředním počítači jakýsi soupis pokynů a předsevzetí, který jsem vytvořil předtím, než se ze mne stal "soudce na dobu určitou", tedy soudce Ústavního soudu. Snad laskavé čtenáře pobaví tento přehled vzájemně si odporujících a asi i naivních pouček, které jsem si před šesti lety dal.
Vzhledem k situaci, v níž jsme se ocitli na jaře letošního roku, se řada aktivit musela přesunout do virtuálního prostoru. On-line se tak poslední červnový pátek uskutečnil i webinář na téma role soudcovských asociací pořádaný Evropskou organizací soudců a státních zástupců za demokracii a svobodu (MEDEL), v níž Soudcovskou unii zastupuji. Hlavní příspěvky přednesla prezidentka Evropské asociace správních soudců rakouská soudkyně Edith Zeller, nizozemská soudkyně a prezidentka nadace Judges for Judges Tamara Trotman a Nello Rossi bývalý prezident italské soudcovské asociace Magistratura Democratica a generální sekretář Associazione Nazionale Magistrati-ANM, zastřešující organizace reprezentující téměř 90% italských soudců a státních zástupců. Nello Rossi popisoval extrémně těžkou situaci, v níž se aktuálně ocitlo soudnictví a soudcovské asociace v Itálii v souvislosti se selháním některých představitelů italské Nejvyšší rady soudnictví dávané v minulosti za vzor fungující soudcovské samosprávy. Skandál, který vypukl v loňském roce, se týkal zákulisních vyjednávání o obsazování čelních postů v rámci italské prokuratury. Před italskými soudci tak bude stát nelehký úkol znovu získat důvěru veřejnosti.
Již v říjnu bude sněm Soudcovské unie, který bude sněmem volebním. Tím skončí moje působení v Republikové radě Soudcovské unie. Tak si dovolím své osobní bilancování. V radě jsem působila šest let, které uběhly jako voda. Může se jevit, že se za tu dobu Soudcovská unie nezměnila. Je to ale pouhý klam navozený tím, že navenek vše vypadá beze změn. Kancelář unie je stále na stejném místě, její zaměstnankyně jako by nestárly a každoročně se odehrává celorepublikový sněm dle stejného scénáře. Snad jediná změna, kterou všichni členové určitě postřehli, je navýšení členských příspěvků. V důsledku ale ani to není změna, protože nejen ony se zvedly. Narostla inflace i platy. Přesto je to jiný spolek než před šesti lety. Stala se z ní sebevědomější organizace, která vyjadřuje své názory a je o ní více slyšet ve veřejném prostoru. Nezapříčinila to však sama. Změnila se celá společnost. Sdělovací prostředky o dění v justici publikují i něco jiného než pouhé senzační zprávy o odsouzení hanebného zločince, či humorné historky z jednacích síní. Narůstá počet médií, a to jak klasických, tak tzv. nových. Téměř každý z nás už je zvyklý alespoň jednou týdně navštívit webové stránky České justice. Právu a justici se pravidelně věnují Lidové noviny, Hospodářské noviny a další periodika.
Jak vědí mnozí kolegové, zejména ti, kteří působí v agendě civilní, oba vrchní soudy jsou mimo jiné povolány k tomu, aby s konečnou platností pro celé řízení rozhodovaly o tom, který soud je v prvním stupni věcně příslušným rozhodnout tu kterou věc. Tedy zda má být řízení vedeno nejprve před okresním soudem a následně případně před krajským coby soudem odvolacím, nebo zda je namístě zahájit řízení před soudem krajským, jemuž odvolacím je buď Vrchní soud v Olomouci, nebo Vrchní soud v Praze. Tak praví ustanovení § 104a občanského soudního řádu, jež (s výjimkami tam zmíněnými a zvláštní úpravou pro správní soudnictví dle § 104b a 104c) takto činí vrchní soudy jedinými arbitry sporů o věcnou příslušnost v občanském soudním řízení.
„Slovo soudce“ je vždy ošemetné. Co napsat, aby se člověk neopakoval, a jak se vyhnout tomu, o čem všichni mluví, když už to nikoho snad ani nebaví. Ale přece jen mě v souvislosti se současnou situací napadlo…, ale pěkně od začátku.
Symbolů práva a spravedlnosti postupem věků přibývalo a mají svůj původ v dávné historii. Začalo to bohyní Maat v Egyptě. Ve Staré říši se pojem maat užíval především ve významu „pravda“, „pořádek“, „spravedlnost“, „zákonnost“, „harmonie“ a „stabilita“ či prostě „správné jednání“. Bohyně byla zobrazována s pštrosím perem, které mohlo sloužit i jako závaží na misce vah při podsvětním soudu.
Jaké poznatky nám přináší doba, ve které se nyní nacházíme? Nemíním řešit otázku toho, zda je či bylo dostatek ochranných roušek, respirátorů, ochranných obleků a podobně. Nemíním se také zabývat otázkou toho, jestli za to může ten či onen. Ve své podstatě je to vlastně jedno. Už se to prostě stalo a nejde to odestát. Důležité však je, co nám tato doba vypovídá o postoji lidí ke státu a státu k lidem.
Soudcovská unie připravila návrh řešení zastupitelnosti soudců v podobě Emeritního soudce, o který je zjevně mezi kolegy zájem. Chtěli by jeho realizaci, rádi by vypomohli. Jedná se o detailní návrh zavedení emeritního soudce do našeho právního řádu. Politici jej zatím nevyužili.
Jsou zde však životní situace, které potřebě řešení situace nasvědčují, praktické případy ze soudní praxe. Např. v době lyžařské sezóny, jarních prázdnin, lyžování v Alpách. Stačí chvilka nepozornosti, následuje záchranka, převoz vrtulníkem, operace a z úžasného lyžařského zážitku se náhle stává půlroční pracovní neschopnost (zlomená noha). Zastupovat musí po dobu 6 měsíců již tak přetížení kolegové ze stejného soudního oddělení. Délka soudních řízení, a to leckdy i v lidsky citlivé agendě, se tak samozřejmě prodlužuje, pro „zastupující“ soudce to znamená zvýšenou zátěž.
Když Dr. Philip Zimbardo v roce 1971 zadával inzerát do místních novin, že hledá mladé muže pro psychologický experiment a sliboval 15 dolarů za den, netušil, že začíná jeden z nejkontroverznějších experimentů psychologie. Snažil se zjistit, jak na chování jedince působí vystavení do určité sociální role. Přihlásilo se mu 74 mužů, z nichž vybral 24 ze střední třídy, které na základě psychologického zkoumání vyhodnotil jako emočně a mentálně nejstabilnější. Rozdělil je na 12 dozorců a 12 vězňů a umístil do věrné napodobeniny vězení vybudované ve sklepě tamní univerzity. Sám sebe nominoval do role ředitele věznice. Dozorci byli vybaveni uniformami, obušky a zrcadlovými brýlemi pro zamezení očního kontaktu, ale bylo zakázáno používat fyzické tresty. Vězni měli levné haleny, nesměli mít spodní prádlo, kolem kotníků měli tenký řetěz, který jim připomínal jejich roli, mohli se hlásit pouze pod přiděleným číslem. Umístění do věznice předcházela stejná procedura jako u běžných zločinců. Byli zatčeni, byla jim přečtena jejich práva, byli prohledáni, vyfotografováni, byly jim odebrány otisky prstů. Následně byli odhmyzeni a odvezeni do vězení. Vše skutečnými policisty. Stanfordský vězeňský experiment vstoupil do rozhodující fáze.
Vážené kolegyně a kolegové, členové i nečlenové Soudcovské unie.
Při svém působení jménem Soudcovské unie u Mezinárodní i Evropské soudcovské asociace dostávám také pravidelné zprávy o činnosti Fondu Provident.
Tento Fond byl založen na sněmu Mezinárodní soudcovské asociace konaném v roce 2016 v Mexico City, a to v souvislosti s červencovými událostmi toho roku v Turecku, během nichž došlo k pokusu o státní převrat.
Totiž do té doby byla aktivním členem Mezinárodní i Evropské soudcovské asociace také turecká soudcovská asociace YARSAV. Pravidelně vysílala delegáty na evropské a celosvětové sněmy a již několik let poukazovala na zhoršující se poměry v turecké justici a na zásahy do soudcovské nezávislosti.