Slovo prezidenta
Co bylo.
Máme za sebou divných více než dvacet měsíců. Jako lidé, jako společnost, ale také jako soudci a členové Soudcovské unie. Od vypuknutí mediální bouře provázející virovou pandemii se ukázalo, jak rozdílně reagujeme na stres, strach o sebe a o své blízké, jak si najednou nerozumíme s lidmi, u kterých bychom to nikdy nečekali.
Na samém počátku epidemie strnula celá společnost, ale po dvou třech týdnech jsem registroval snahu většiny kolegů se v rámci výkonu spravedlnosti vrátit do co možná nejnormálnějšího stavu. Ostatně řada soudních agend, včetně té mé, trestní odvolací, vyžaduje minimálně jeden, ale obvykle dva dny v týdnu strávit v jednací síni. S desítkami účastníků řízení. A pracujeme tak po celou dobu epidemie.
...
Slovo soudce
V době, kdy píšu tyto řádky, kulminuje letošní podzimní soutěž politických stran. A v době, kdy je čtete, už možná víte, jak to dopadlo. Výsledky soutěže budou komentovány především soutěžiteli samotnými, těmi, kteří zrovna nesoutěžili, ale na výsledku jim záleželo, mnoha pozorovateli, novináři, politology a v neposlední řadě oněmi pověstnými „strejci u piva“. Uvidíme, jestli soutěž proběhla „slušně a poctivě“, jak výslovně říká zákon, který ji reguluje, ovšem bez navazujících pravidel, která by účinně stanovila, co dělat, když tomu tak nebylo. Jestli v paměti nás aktivních nebo pasivních diváků zůstane slavnostní pocit z onoho férového klání konaného periodicky za několik let v den, který někteří označují za svátek demokracie, či pachuť připomínající pozření zkaženého jídla.
Protože nikdo zřejmě nebude nezpochybnitelným absolutním vítězem soutěže, většina soutěžitelů si bude libovat, jak slušný výsledek dosáhla, bude děkovat za projevenou důvěru voličům a intenzivně přemýšlet, jak se dostat aspoň ke kousku koláče, který se bude vzápětí rozdělovat. Jinak řečeno, s kým se spojit, aby se dalo společně zasednout ke stolu a dělit se o co?
...