Dne 12. listopadu 2025 proběhla v Praze v institutu CEELI ve vile Grébovka mezinárodní konference na velmi aktuální téma – a to, jak se efektivně bránit tlakům na nezávislost soudní moci v kontextu Střední Evropy. Institut CEELI, kromě toho, že se ujal nezbytného zázemí v podobě přednáškového sálu a ubytování a dopravy přednášejících, poskytl velmi kvalitní konferenci, o jejímž konání byli naši členové informováni. Mnozí, kteří se konference zúčastnili, jistě potvrdí, že se jednalo o mimořádnou akci, na níž vystupovala skutečně zvučná jména současné evropské justiční elity, která se s námi podělila i o praktické zkušenosti na tomto poli. Pokud si já pamatuji, Soudcovská unie se nikdy na takové mezinárodní konferenci nepodílela, za což patří velký dík těm našim členům, kteří to celé zorganizovali a celkově dali dohromady.

Ač by pochopitelně bylo milejší, abychom se věnovali jiným odborným tématům, zkušenosti nejen z našeho okolí nás nutí k tomu, abychom byli připraveni na boj, který proti soudní moci vytrvale vedou různé populistické strany. Zkušenosti z Polska a Maďarska, stejně jako z Itálie či Slovenska, nás varují, že k bitvě může dojít velmi rychle, a na my musíme být připraveni bránit to, co se po druhé světové válce stalo v Evropě standardem a o čem jsme se, asi trochu bláhově, domnívali, že tu přetrvá – tedy právní stát a jeho nejsilnější garant – nezávislá kvalifikovaná soudní moc. Soudní moc sama o sobě nemá žádné legie ani divize, které může do boje poslat. Soudní moc musí bojovat tím, co je jí vlastní – argumentací, kvalifikovanou diskusí a neustálým vysvětlováním veřejnosti, že soudní moc tu není sama pro sebe, ale pro všechny a pro řádné fungování slušného státu.

Program konference se konal v osvědčeném modelu, kdy nejprve zazněly teoretičtější přednášky, poté následuje diskuse a praktické zkušenosti. Všichni přednášející velmi poctivě své příspěvky zpracovali, takže účast na konferenci byla opravdu obohacující.

Konferenci úvodními příspěvky zahájili Robert Strang, výkonný ředitel CEELI Institutu, náš prezident Libor Vávra a Marcela Entlichová, vedoucí justičních programů ve střední a východní Evropě CEELI Institutu.

dbornou část konference otevřela Anna Adamska Gallant, soudkyně Evropského soudu pro lidská práva, která přednesla svůj projev na téma Nezávislost soudnictví v době populismu. Poukázala na rozhodovací praxi ESLP, a na zrádné nebezpečí, které v současné době přináší populismus pro demokracii a nezávislost soudní moci. Populisté se tváří jako velcí demokraté a rádi používají populární fráze o svrchovanosti, nebezpečí soudního aktivismu, poukazují na to, že oni jsou voleni lidem, zatímco soudci většinou nikoliv. Ač tato hesla znějí bezesporu líbivě a úderně, záměrně podkopávají demokratické uspořádání státu ve snaze co nejvíc oslabit nezávislou soudní moc. Zneužívají toho, že soudní moc se často zastává těch slabších, kteří nejsou slyšet, útočí na to, že základní práva a svobody jsou pod bezpodmínečnou ochranou soudní moci. Jejich hlavním cílem je soudní moc ovládnout a spoutat. Vykreslují soudce jako elitáře bez praktických zkušeností, s velkými platy, neznající skutečný život, a zároveň se oni stavějí do role ochránce národa či lidu proti podle jejich názoru nesmyslným soudním rozhodnutím. Zkušenosti máme z Polska, USA či Brazílie. Proto soudci musí trpělivě vysvětlovat, jaké nebezpečí od těchto lidí hrozí, a k tomu potřebují, aby se nebáli vyjádřit veřejně svůj názor.

První blok konference moderovala Karolína Tylová, naše členka a zástupkyně v MEDELu. Dalším přednášejícím byl s velmi trpkými zkušenostmi maďarský kolega Tamás Matusik, bývalý prezident soudní rady, který nás seznámil s velmi vyhrocenou situací v Maďarsku, a zejména s trvalými a ráznými útoky na svou osobu (využívající i fotomontáže). Poukázal na neustále probíhající justiční reformu, která byla, stejně jako v jiných státech, vedena hesly o zvýšení efektivity justice, čímž pomalu soudní moc dostala do rukou politických představitelů. Dost velký podíl na tom mělo mlčení soudní moci v Maďarsku, kdy se krok za krokem omezovala nezávislost soudní moci. Rovněž uvedl, že plat soudce v Maďarsku je ve srovnání s ostatními státy dosti nízký.

Za slovenskou stranu vystoupila s velmi zajímavým příspěvkem Andrea Moravčíková z Nejvyššího soudu Slovenské republiky. Situace na Slovensku je nám všem jistě dosti známa, bohužel se v poslední době nijak zvlášť nelepší. Určitou rozbuškou se stal vztah novinářky a jedné soudkyně, který vedl k přijetí stanoviska Stálé etické komise při Súdnej radě, které značně zasahuje do soukromí těchto osob.

Další část konference se nesla již v praktičtějším duchu a zahrnovala alespoň základní zkušenosti soudců i neprávníků při komunikaci s veřejností a médii. Moderátorkou byla Ioanna Lachana, vedoucí styku s veřejností Evropského soudu pro lidská práva, a Marcela Entlichová ze CEELI Institutu. Příspěvky vystupujících poskytly vodítko pro to, abychom získali základní představu o tom, jak vlastně komunikace s veřejností funguje. V tom je zahrnuto i to, jak dlouhé mají být naše mediální výstupy (zásadně krátké), jak propracovaný má být titulek příspěvku (úderný výkřik), kdy máme mediální výstupy prezentovat (zda ráno, v poledne, nebo odpoledne, což se liší pro jednotlivé komunikační platformy a sociální sítě). O zkušenosti se podělili kolegové z Chorvatska (Davor Dubravica), Petr Šuk z Nejvyššího soudu, Monika Hanych (vedoucí analytického oddělení Ústavního soudu), Eva Kováčechová (právnička VIA IURIS), Bartolomiej Przymusinski z Polska.

Své příspěvky pak v závěrečných blocích poskytli i další přednášející, mnohdy neprávníci, což je pro nás soudce mnohdy zkušenost nezažitá a zajímavá. Tradičně výborný příspěvek měl Jiří Majstr, bývalý generální ředitel ČTK, náš kolega Martin Lýsek z Krajského soudu v Ostravě, a bývalá mluvčí Městského soudu v Praze Markéta Puci, která nám představila svoji práci, a která, možná pro nás mnohé překvapivě, zabrala celou její pracovní dobu (je to taková ta práce, která není přímo vidět). Jednalo se zejména o cílené budování mediálního obrazu zastupované instituce i dobrou přípravu na ta jednání, kde se očekával větší zájem veřejnosti. Která taková jednání to mohou být, rozebírali téměř všichni přednášející a k tomu nám poskytli cenné zkušenosti.

Závěrem pak následovala velmi praktická přednáška Ioanny Lachany týkající se toho, jak máme s médii komunikovat, a to i v případech, kdy se soudní moc dostane do nepříliš lichotivého světla, případně i v jiných krizových situacích. 

Konferenci pak zakončili závěrečným slovem náš prezident Libor Vávra a hlavní pořadatelka Marcela Entlichová za CEELI Institut.

Co říci závěrem? Velmi mě těší, že tato konference měla vysokou účast. Téma konference je velmi aktuální a debata a výměna zkušeností je v dnešní době nezbytná. Velký dík patří všem, kteří se na konferenci podíleli, a to jak mimořádně vysokou úrovní příspěvků přednášejících, tak aktivitou při diskusích, tak i všem, kteří to dali v poměrně krátkém čase dohromady, takže se konference mohla konat. Musím říci, že sám jsem tomu v červnu minulého roku příliš nevěřil, že se to povede v tak krátkém čase, leč naštěstí, stalo se. Při skončení konference jsem, možná trochu pateticky, pronesl, že jsem čekal, že to bude dobré, průběh konference však překročil mé očekávání (v pozitivním smyslu, pochopitelně). Jednalo se o první mezinárodní konferenci, na jejímž pořádání se podílela Soudcovská unie, jejíž téma a obsah Soudcovská unie zásadně určovala, a na kterou se snad může v budoucnu odkazovat, jak poznamenal Libor Vávra. Je to velký úspěch Soudcovské unie na poli odborném v mezinárodním kontextu, a všem, kteří k němu přispěli, patří ohromný dík. 

A nakonec mi tak zbývá provokativní otázka – jaké téma pro další konferenci vymyslíme napříště?

Ladislav Hejtmánek

Účastníci mezinárodní konference konané v budově CEELI Institutu v Praze