Mgr. Vítězslav Špalek, člen Republikové rady SU ČR

         Rok se s rokem sešel a stojím opět před úkolem napsat Slovo soudce. Témat mých předřečníků bylo mnoho, ale přesto jsem si našel jedno téma, a to čas na zamyšlení o duševním zdraví soudců jako podmínky spravedlnosti.  Inspirací mi byla Declaration on Judicial Well-Being, která vyzývá k systematické péči o duševní, fyzické i emoční zdraví soudců. Tuto iniciativu podporuje OSN a Úřad OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) jako součást širšího rámce posilování integrity a efektivity soudnictví. Deklarace byla přijata zástupci soudů z více než deseti států Pacifiku a následně OSN vyhlásila 25. červenec jako Mezinárodní den soudcovského well-beingu. 

          Hlavní teze Nauru Declaration vychází z přesvědčení, že duševní zdraví soudce není osobní luxus, ale systémová nutnost. Soudce, který je vyčerpaný, vystresovaný či dlouhodobě přetížený, má sníženou schopnost nestranného uvažování, empatie i odolnosti vnějším tlakům. To přímo ohrožuje kvalitu a důvěru ve spravedlnost. Dokument formuluje sedm klíčových principů:

1. Well-being je základní předpoklad výkonu soudní moci.

2. Duševní potíže nejsou projevem slabosti, ale přirozenou reakcí na extrémní nároky profese.

3. Odpovědnost je sdílená – nejen jednotlivce, ale i soudní instituce.

4. Organizační kultura má vytvářet prostor pro respekt, důvěru a otevřenost.

5. Prevence a včasná intervence jsou efektivnější než pozdní řešení krizí.

6. Programy musí zohledňovat místní kontext, velikost soudní i kulturní zvyklosti.

7. Péče o soudce je součástí ochrany lidských práv a právního státu.

            Také české soudnictví čelí rostoucímu tlaku. Zátěžové situace, legislativní změny, mediální expozice a nedostatek administrativní podpory vytvářejí prostředí, kde je riziko vyhoření reálné. Přesto je o tématu duševního zdraví v justici slyšet málo. Zahraniční zkušenost ale ukazuje, že systematická podpora psychické odolnosti může mít konkrétní dopady: nižší fluktuaci, menší počet pochybení, vyšší spokojenost i lepší atmosféru v soudních kolektivech.

           Jak lze principy z Nauru uplatnit v českém prostředí? Implementace Nauru Declaration nemusí znamenat dopad na rozpočty, ale spíše promyšlený systém podpory. Možnými kroky jsou • Vytvoření české deklarace soudcovského well-beingu.

• Zřízení důvěrné psychologické linky pro soudce.

• Školení o zvládání stresu a rozhodování pod tlakem.

• Peer-mentoringový program pro mladší soudce.

• Zlepšení organizace práce a administrativní podpory.

         K etickým a institucionálním zárukám lze uvést, že otázka duševního zdraví soudců se přirozeně dotýká citlivých témat – ochrany soukromí, nezávislosti a důvěryhodnosti justice. Klíčové proto je, aby jakýkoli systém podpory zaručoval naprostou důvěrnost a dobrovolnost. Informace o zdravotním stavu nesmí být nikdy použity pro personální nebo disciplinární účely.

        Soudcovská profese patří k těm, které vyžadují maximální míru odpovědnosti, rozhodnosti i

odolnosti. Každé rozhodnutí má zásadní dopad na lidské životy, od soudce se očekává naprostá nestrannost, rozvaha a klid. Tento ideál se ale často střetává s realitou – dlouhé pracovní hodiny, vysoká pracovní zátěž, mediální tlak a izolace soudcovské role mohou vést k chronickému stresu a vyhoření. Na tuto skutečnost v posledních letech reaguje i mezinárodní společenství.

           Závěrem lze uzavřít, že Nauru Declaration připomíná, že zdravé soudnictví není jen otázkou práva a procedur, ale také lidí, kteří ho tvoří. Soudce, který má prostor pečovat o své duševní zdraví, má větší kapacitu pro spravedlivé, nestranné a kvalitní rozhodování. Přijetí principů soudcovského well-beingu by mohlo být jedním z nejvýznamnějších modernizačních kroků české justice – a současně lidským gestem vůči těm, kteří denně nesou odpovědnost za spravedlnost v praxi.