Mgr. Miroslav Jurman, člen Republikové rady SU ČR

Vážení přátelé,

úvodník do Soudce píšu touto dobou již tradičně, zároveň ale přinejmenším na čas naposledy, neboť funkční období současné Republikové rady, jejíž jsem členem, se blíží ke svému konci a já již mandát obhajovat nemohu. Jelikož jsem se podílel na přípravě programových prohlášení současné i minulé rady, nedá mi to nezamyslet se alespoň trochu nad tím, co se za těch uplynulých přibližně pět a půl roku v justičních a unijních kruzích stalo a zda jsme se někam posunuli. Rovnou ale předesílám, že to bude zamyšlení toliko výběrové a skutečnost, že určité téma (ne)zmíním, není a priori dáno jeho (ne)důležitostí.

Předně nelze pominout, že obě nynější funkční období prezidenta Libora Vávry a „jeho“ rad rámují důsledky celospolečenských problémů, na počátku epidemie Covidu a s ním spojená omezení, v závěru pak jeden dlouhotrvající a další (zatím) krátkodobý válečný konflikt. Přitom je příjemné konstatovat, že i v podmínkách covidových restrikcí justice úspěšně fungovala a plnila své úkoly. Z hlediska Soudcovské unie pak nejviditelnějším dopadem bylo, že se nemohlo konat shromáždění delegátů právě v roce kulatého výročí.

Evergreenem pokračujícím po většinu uvedeného období byly debaty nad téměř každoročními úpravami našich platů a na ně navazujícími rozhodnutími nejen českého Ústavního soudu. Jelikož o tomto tématu toho bylo řečeno mnoho a bylo jistě nejen pro mě nepříjemné opakováním stále těch stejných argumentů znovu a znovu (nikoli naší vinou), lze jej snad uzavřít jen tím, že novou radu možná čeká téma částečně pozměněné, totiž debaty nikoli o platu, ale o náhradách. Osobně jsem si pak z něj odnesl poznatek, že pokud bychom chápali slovo „projednat“ jako mnozí politici, prostě bychom adresátovi (v našem případě účastníkům) oznámili, jak hodláme rozhodnout.

Zcela jistě největší vývoj nastal ohledně způsobu přípravy a výběru nových soudkyň a soudců. Soudcovské unii někteří kolegové vyčítají, že kvůli ní nová úprava existuje, přičemž za starých čekatelských časů bylo vše daleko jednodušší. Není pochyb o tom, že současná úprava je komplikovanější, zdlouhavá a pro potenciální zájemce o talár těžko předvídatelná, což mnohé jistě odrazuje. Základní myšlenka, totiž transparentní výběr nových kolegyň a kolegů nesvázaný jen s vlastním „dorostem“, je ale správná. Současně je též nutno připomenout, že aktuální podoba přípravy a výběru kandidátů i soudců je výsledkem legislativního procesu a mnoha kompromisů, které mnohdy s původní představou nemají mnoho společného. Osobně jsem velmi rád, že Soudcovská unie usilovala o sjednocování praxe, problematické body i v součinnosti s předsedy zejm. krajských soudů sledovala a stále sleduje. Ve spolupráci s Justiční akademií plánuje připravit na podzim letošního roku seminář, kde by měly být ty největší problémy pojmenovány a navržena možná řešení.

Naopak poměrně hibernujícím tématem je zavedení rady soudnictví, resp. slovy programového prohlášení reprezentativního orgánu soudní moci, který by byl způsobilý zastupovat moc soudní ve vztahu k moci zákonodárné a moci výkonné. To však není důsledkem nezájmu unie, ale spíše tím, že politické reprezentace nepovažují toto téma za aktuální či přínosné z hlediska hlasů voličů. Absence zastřešujícího orgánu soudní moci se ale zcela jistě projevuje například i nyní, kdy ministr spravedlnosti hodlá změnit organizaci soudů v rámci republiky. Osobně mám z mně dostupných informací pocit, že projednání probíhá opět de facto výše naznačeným způsobem, byť přinejmenším technické dopady na chod soudů mohu být značné a je třeba je zohlednit. Je samozřejmě otázkou politickou, jak se moc výkonná a zákonodárná rozhodne rozložit soustavu soudů v rámci území republiky. Je též pravdou, že v justici se diskuse nad současnou soudní mapou a možnostmi její změny dlouhodobě vedou. Významné závěry z nich ale nevzešly především proto, že chyběla relevantní analýza fungování soudů i potřeb občanů a firem v dnešní době. A ta, pokud vím, chybí dosud. Jako jihočeský soudce nemohu v této souvislosti pominout, že téměř všechny okresní soudy v kraji mají méně než 15 (!) soudců, ale i přes obtíže s tím spojené rozhodují jako jedni z nejrychlejších v republice.

Mohl bych ještě dále psát např. o útocích na justici (zejm. zahraniční), odměňování justičního personálu, emeritním soudci, studijním volnu a dalších tématech. S ohledem na nadcházející svátky Vám ale raději popřeji klidné Velikonoce strávené v kruhu těch, s nimiž je Vám dobře, a hodně sil!

Miroslav Jurman

soudce Krajského soudu v Českých Budějovicích