Mgr. Roman Lada, první viceprezident Soudcovské unie ČR

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

                   je až neuvěřitelné, jak čas plyne, a tak se nezadržitelně blíží i doba, kdy současné Republikové radě, jejímž jsem členem, a která mě zvolila I. viceprezidentem Unie, skončí funkční období a na podzim po volebním sněmu nastoupí rada nová. Stejně tak bude i nové vedení Soudcovské unie, jehož součástí jsem během posledních dvou období byl. Sluší se proto na tomto místě poděkovat prezidentovi JUDr. Liboru Vávrovi a dalším členům vedení za dosavadní spolupráci.  V mém případě se jednalo již o druhou, opět cennou zkušenost, neboť díky tomu jsem se mohl zúčastnit a být tedy i blíže jednáním, která mají pro celou justici velký význam. Ať již jde o tolik zmiňované a především opakované - v naprosté většině zcela opakované – u politiků o zásahy do systému odměňování soudců, ale také o změny základních právních předpisů nebo otázku směřování a fungování justice jako celku. Každý, kdo zná alespoň nějaká základní data týkající se fungování české justice, by podle mého přesvědčení měl objektivně uznat, že česká justice je výkonná a kvalitní, a to i při srovnání s ostatními justičními systémy v rámci Evropské unie, a nutno zdůraznit, že to vše vzdor problémům, se kterými se potýká, především pak v otázce personální. Konkrétně mám na mysli nedostatečné odměňování odborného aparátu, neboť bez kvalitního pomocného personálu nezmůže sebelepší soudce prakticky nic, a stejně tak i letitou problematiku správného nastavení systemizace soudů, při zohlednění jednotlivých specifik soudní soustavy. Přitom právě dostatečné a kvalitní personálním obsazení celého justičního systému by mělo být bytostným přáním každého jednotlivce. Justice se snaží vychovávat nové potencionální kolegy, kteří by měli přicházet z řad asistentů soudců, ale je bohužel mnohdy smutné sledovat, jak po vykonání praxe justičního kandidáta nemají tito lidé, kteří pro justici mnohdy po delší dobu pracovali, jasnou vizi svého dalšího působení v justičním systému, což by se do budoucna mělo změnit, neboť v opačném případě může být jejich potenciál, do kterého justice investovala, využit v jiných oborech lidské činnosti.

Přes problémy, které na justici dopadají a které musí řešit, je podle mého hlubokého přesvědčení dlouhodobě česká justice zárukou, že Česká republika je právním státem, s plně funkčními a nezávislými soudy, což je pro rozvoj a zachování demokracie naprosto klíčové. A právě proto je nezbytné tyto hodnoty neustále střežit, a to i v dobách společensky klidných či klidnějších. Samozřejmě se potýkáme, stejně jako v jiných oborech lidské činnosti, s excesy, ať již po stránce věcného rozhodování ev. nevhodného vystupování soudních osob, nicméně důležité je, že nejde o chybu systému, ale jednotlivosti, které sice justici ubližují více než si zasluhuje, ale se kterými si justice umí poradit, ev. by měla být toho schopna.

Nelze také nezmínit, že aktuální dění v justici v současné době výrazně ovlivňuje představený záměr Ministerstva spravedlnosti na redukci okresních soudů. I k tomuto problému jsme měli možnost se za vedení Soudcovské unie při posledních jednáních vedených přímo s ministrem spravedlnosti vyjádřit, a jakkoli jsme takovou myšlenku a priori neodmítali, tak jsme zároveň vždy nabádali k jisté míře obezřetnosti, a především pak důkladné přípravě takového zásadního zásahu do systému soudů. K tomu je snad možno dodat, že evropská srovnání neukazují českou justici jako systém v krizi. Základní ukazatele výkonu jsou dlouhodobě stabilní, i přes zmíněné problémy je nápad věcí zvládán a délka řízení se pohybuje kolem či dokonce i pod evropským průměrem. Teze "méně soudů = vyšší efektivita" je samozřejmě lákavá, ale může být zároveň i zavádějící. Zkušenosti ze zahraničí totiž ukazují, že samotné rušení soudů nemusí nutně přinést zrychlení ani vyšší kvalitu. Fungovalo pouze tam, kde bylo doprovázeno rozsáhlými investicemi do podpůrného personálu, digitalizace a změny role soudce. Státy, které bývají často uváděny jako příklady „štíhlé justice“ (např. Dánsko či Nizozemsko) pak kompenzují nižší počet soudců       s výrazně silnějším administrativním aparátem, pokročilou digitalizací a důsledným filtrováním agend. Bez těchto kroků se problémy pouze přesouvají, a to podle mého přesvědčení platí i pro koncept, který je zvažován v České republice. Doufejme tedy, že do debaty o budoucí podobě české soudní soustavy, která se nesmí obejít bez zástupců justice, se tyto záležitosti promítnou a případná redukce soudů bude ku prospěchu nejenom soudů samotných, ale především občanů a zajistí také dostupnost spravedlnosti v každém regionu naší země.

Závěrem dovolte, abych vám do dalšího období popřál vše dobré, především pak pevné zdraví.