JUDr. Margita Marková, členka Výboru SU ČR





Když jsme s kolegou probrali aktuální události minulých dnů, počínaje účastí na fotbalovém utkání přes zádrhele v očkování, výroky ministryně spravedlnosti a nákupem testovacích sad konče, hluboce jsem se zamyslela, jakému ožehavému aktuálnímu tématu se mám věnovat ve svém Slovu soudce na březen. Nebo snad se zaměřit na dlouhodobé, zásadní, základní a palčivé problémy justice a věnovat se některému odbornému tématu? Je toho přece tolik, co čeká na řešení, vylepšení, prodiskutování. Chtěla jsem po kolegovi radu.
A on mi řekl: „Napiš něco pozitivního".
No, to se lehko řekne! 
Všechno zlé je k něčemu dobré a co tě nezabije, to tě posílí... To se dobře říká, hlavně, když se to zlé neděje zrovna přímo nám. Ale je opravdu potřeba se podívat, zda nám to zlé v jiném směru něco nepřineslo, v něčem nás neobohatilo, jaké cesty otevřelo, jaká poznání nám poskytlo a k čemu nás povzbudilo a inspirovalo.
Samozřejmě, že strach, vztek, beznaděj a smutek jsou velmi silné emoce a velmi snadno vedou k rezignaci nebo odporu. O těch mluvit nechci, toho jsou plná média. Chtěla jsem se zaměřit na to, jestli opravdu nevylovíme pár malých jiskřiček, které se nám budou i pro následující období hodit.
Nepochybně jsme poznali lépe sami sebe a také lidi kolem. Také jsme se dozvěděli plno nových věcí a vyzkoušeli plno nových aktivit. Od těch pracovních, vědeckých, obecně prospěšných až po ty sportovní. Kdo by si z nás kdy přečetl tolik zajímavých věcí z oblasti virologie, epidemiologie, hygieny včetně historických souvislostí? Zajímali jsme se někdy o statistické údaje a zejména o různé způsoby jejich vyhodnocování? Více lidí získalo větší přehled o fungování a rozdělení kompetencích orgánů státu. Mnohým se připomenula existence ústavních práv a jejich obsah...
Překvapilo mě, jak jsem musela hledat a přemýšlet kam volat, když jsem chtěla nabídnout pomoc, aby byla co nejcílenější, regionální a rychlá. Takže víme, že lidí a organizací ochotných pomáhat je mnoho, jak se zapojit, případně sami takovou iniciativu založit. Zjistili jsme, že orgány měst a obcí v tomto směru fungují efektivně a operativně. Pomocných rukou bylo někdy i více než těch, co žádali pomoc. Obrovská solidarita a schopnost lidí pomáhat, ať již penězi, dobrovolnicky, dovážením podpory zdravotníkům apod. je zde opravdu veliká.
Řada z nás oprášila na jaře šicí stroje a objevila v sobě kreativitu a zručnost. Velká kreativita a vstřícnost se projevila při počátečním zavření škol. Studenti i zaměstnavatelé leckdy projevili velkou dávku fantazie při zajištění hlídaní dětí.
Určitě jsme se zdokonalili v orientaci v mapách při hledání zajímavých tras ve snaze naplánovat výlet do míst, kam nikdo nechodí (zpravidla marně).
Vytáhli jsme zapomenuté běžky nebo někteří objevili nová sportovní náčiní a nářadí jako třeba skialpy, boxovací pytle nebo nové cvičební techniky podle on-line kurzů. Nebo si pořídili pejska.
Možná mnoho lidí objevilo kouzlo času stráveného se svou rodinou. Nebo klidnou krásu volných, vzdušných, prostorných (tedy prázdných) ulic velkých měst.
Žasla jsem, jak rychle dokázali technici a vědci reagovat na potřebu nových materiálů, přístrojů a pomůcek. Neskutečná schopnost improvizace i zúročení dosavadních výzkumů, vývoj, zavedení nebo rozšíření výroby.
A k jaké masivní vzdělanosti a praktickému procvičení došlo v oblasti informačních technologií a využití prostředků komunikace na dálku! Děti, učitelé i rodiče...
Také v justici došlo k zaktivnění těchto komunikačních technologií. Zjistily se výhody i nevýhody videokonferencí. Vyšlo najevo, že vzdálené přístupy skutečně lze zřídit a že práce z domova skutečně může být velmi efektivní. Současně jsme ale poznali, že bezprostřednost jednání je obtížně nahraditelná, že porada a diskuse přes videohovor není tak úplně to pravé, že technické parametry týkající se internetu, různých aplikací, šifrovaných kanálů apod. je nezbytné posílit. A že těžiště práce soudce je na soudu a kontakt s kolegy je velmi obohacující. Taky jsme se třeba rozhodli vniknout do tajů technologie k přepisu mluveného slova a přepisování záznamu.
Bylo to určitě spousta dalších věcí, se kterými se každý z nás setkal. O některých dovednostech či znalostech si můžeme říct, že bychom je za těchto okolností raději ani nezískali. Ale kdo ví, kdy a k čemu se nám mohou v jiných souvislostech hodit a k čemu nás inspirují.
Každopádně jsme poznali, že není výjimečné používání zdravého selského rozumu, že nechybí ochota pomáhat, být ohleduplný, aktivní, přizpůsobit se, ale nepoddat se. Že jsme schopni si vycházet vstříc, být otevření novým věcem a postupům a jak velmi nám chybí kontakt s jinými lidmi. Mohli jsme si uvědomit spoustu obyčejných, všedních věcí dost na to, abychom si jich více vážili a více si je uvědomovali.
Vím, že na každou tu malou jiskřičku se dá položit velká černá karta. A že jich je! Víc než těch jiskřiček a jsou větší.
Já za sebe se budu snažit držet co nejvíce těch kladných a hezkých bodů (začínám nesnášet slovo pozitivní). Taky se často zlobím a nevěřím vlastním očím a uším. Ale musíme najít záchytné body a přes všechny nepřízně to nevzdávat.
Protože, když zmizí vize, zmizí i naděje a spolu s tím i ochota snažit se o to lepší.