Setkání členů SU ČR s iráckými soudci na MS v Praz
V sobotu 27.11.2004 byl v sídle CEELI Institutu v Praze (Gröbeho vila v Havlíčkových sadech v Praze 2) slavnostně zahájen čtrnáctidenní kurz pro skupinu soudců z Iráku. Kurzu s názvem „Judging in Democratic Society – Souzení v demokratické společnosti“ se letos a v roce 2005 zúčastní celkem na 200 iráckých soudců, tedy více než polovina z celkového počtu soudců v Iráku.
Kurzy jsou poskytovány neziskovou organizací CEELI Institut (Central European and Eurasian Law Initiative) založenou
ABA/CEELI v březnu 2000.
ABA/CEELI byla založena v roce 1990 Americkým sdružením právníků (advokátní komorou) - ABA, která sdružuje přes 400 000 právníků a soudců v USA s cílem poskytnout mezinárodní pomoc při právních reformách a podporovat myšlenky právního státu na celém světě.
Program pro irácké soudce vznikl za podpory Mezinárodního Konsorcia pro právní pomoc, britské vlády a ministra zahraničních věcí ČR. ILAC (International Legal Assistance Consortium) – bylo založeno a sídlí ve Švédsku, sdružuje neziskové organizace celého světa, je reprezentováno více než 3 milióny soudců, prokurátorů, právníků a právních expertů a poskytuje právní pomoc zemím v postkonfliktních situacích).
První kurz pro irácké soudce se uskutečnil v září 2004. Druhá skupina iráckých soudců přijela 26.11.2004 a po dobu 14 dnů se školili na témata role soudce v demokratické společnosti, nezávislá justice, management a efektivita soudů, etika, soudy a média, důvěra veřejnosti v soudnictví, soudcovské organizace. Bohužel nemohli přijet všichni z plánovaných 50 iráckých soudců, protože na jednoho z nich byl před odjezdem spáchán atentát, který nepřežil. Nejedná se přitom o ojedinělou tragédii irácké justice. Soudci jsou pro výkon své funkce ohroženi, většina z nich se pohybuje se zbraněmi, někteří z nich požívají osobní ochrany.
Jeden půlden z nabitého programu byl vyhrazen návštěvě soudu, která se uskutečnila dne 7.12.2004 ve spolupráci se Soudcovskou unií ČR na Městském soudu v Praze pod záštitou a za účasti jeho předsedy JUDr. Jana Sváčka. Účast na setkání za Soudcovskou unii přijali její prezident Mgr. Jaromír Jirsa, dále JUDr. Jan Vyklický, JUDr. Libor Vávra, JUDr. Monika Vacková, JUDr. Ludmila Krišlová a JUDr. Vladana Woratschová. Samozřejmě nechyběly Mgr. Eva Mrzenová a Marta Fiřtíková, jejichž pomoc při organizaci a zajištění písemných materiálů pro irácké soudce významně ovlivnila úspěšnost akce. Jak jste se již zřejmě dozvěděli z médií, úvod setkání byl poznamenán drobným incidentem při vstupu do soudní budovy, kdy se iráčtí soudci odmítli podrobit bezpečnostní kontrole, o které se vyjádřili jako o „urážce, diskriminaci, potupě“. Dá se říci, že tímto nedorozuměním byly zaskočeny obě strany, a to jak irácká, tak česká včetně amerických kolegů. Jak jsem při pozdější neformální diskusi s iráckými kolegy zjistila, soudce v Iráku požívá ve společnosti vysoké prestiže a oni při návštěvě kolegů v České republice očekávali „přátelštější přijetí“. Na základě osobních zkušeností se musím připojit k vyjádření předsedy městského soudu JUDr. Sváčka, že bezpečnostní kontrola při vstupu do soudní budovy v USA se týká též soudců a jedná se o standardní postup. V rámci své několikaměsíční stáže, kdy jsem opakovaně vstupovala do téže soudní budovy, jsem vždy musela bezpečnostním rámem projít. Proto také američtí kolegové včetně bývalého předsedy Nejvyššího soudu státu Washington Roberta Uttera s bezpečnostní kontrolou problém neměli.
Po přivítání Dr. Sváčkem a Mgr. Jirsou se iráčtí kolegové v aktivní diskusi zajímali o obecná témata jako – způsob jmenování soudců, soustava soudů a systém soudnictví, postavení soudce ve společnosti a platy soudců, počet případů, které soudce měsíčně rozhodne, ale také o témata, jaká nyní sami řeší jako jsou – zda soudci, kteří vykonávali funkci před rokem 1989, zůstali ve funkcích, zda používáme zákony vytvořené v době komunistické, či zda došlo k vytvoření zákonů nových, jak ovlivnil české soudnictví a práci soudce vstup ČR do EU, zda u nás existuje trest smrti (v Iráku byl znovu zaveden zhruba před 3 měsíci), zda rozhodnutí soudců jsou k dispozici ostatním soudcům prostřednictvím databáze. Poté si iráčtí soudci měli možnost prohlédnout budovu soudu včetně kanceláří soudců, jednacích síní a trestní kanceláře. Ačkoli vzhledem k jejich velkému počtu (asi 50) a jazykové bariéře (jen pár z nich umělo anglicky) neviděli soudní jednání, návštěvu soudu a její formu zejména možnost diskutovat s českými soudci, hodnotili jako jednu z nejpřínosnějších akcí v rámci celého dvoutýdenního programu. Příspěvky českých soudců a jejich odpovědi hodnotili jako velmi fundované, soudní budovu považovali za krásnou (soudní budovy v Iráku jsou zničeny, soudci nemají často ani stůl, rozhodnutí píší v ruce perem), a celkově si z návštěvy u soudu odnesli velmi dobrý dojem. A naopak i my jsme byli obohaceni o zkušenost, že iráčtí soudci jsou velmi vzdělaní lidé, kteří mají zájem podílet se na pozitivních demokratických změnách irácké justice.
Jednou z praktických zkušeností návštěvy na našem soudě byla přítomnost médií (ČT 1, MF Dnes). Vztah soudců k médiím bylo také jedním z témat semináře, neboť kvalitní spolupráce s nimi je nutná v zájmu objektivního informování veřejnosti. V Iráku soudce s médii o konkrétní kauze nikdy nehovoří, činí tak prostřednictvím ministerstva spravedlnosti. Pokud soudce poskytne médiím rozhovor, jedná se o obecné otázky týkající se justice, ale nikdy o konkrétní případ. Soudní jednání jsou veřejná, televize však do jednacích síní přístup nemá.
Na závěr za sebe a za CEELI Institut děkuji všem kolegům, kteří si našli ve svém nabitém pracovním programu čas, aby se o své zkušenosti a odborné znalosti podělili s iráckými kolegy. A na případnou otázku: „proč to děláme?“, mám za sebe jednoduchou odpověď. Pamatuji si velmi dobře na dobu, kdy jsme poprvé začali vyjíždět do sousedních zemí, měli možnost setkávat se se zahraničními kolegy, kteří byli vždy otevření a vstřícní, mohli jsme od nich získávat zkušenosti a informace a hlavně se, byť i podvědomě, nechat ovlivňovat jejich vysoce kultivovaným chováním a vystupováním.
V obdobné situaci jsou nyní iráčtí kolegové, z nichž téměř všichni poprvé v životě překročili hranice své země, ve které žili přes více než 30 let v naprosté izolaci (možnost získat pas a cestovat měli jen příslušníci strany Baas). Podobné pocity jako my tehdy prožívali oni teď, když měli možnost setkat se s kolegy z USA, Rakouska (mezi přednášejícími nechyběl náš milý čestný člen SU Dr. Ernst Markel), dále z Egypta, České republiky a aspoň chvíli žít a vnímat pro ně poněkud odlišnou evropskou kulturu ve městě, které sami označili za „Ráj“. Ač právní systém Iráku založený na téměř 3750 let starém Chammurabiho zákoníku - krále Mezopotámie - byl chloubou arabského světa, od převzetí moci stranou Baas v roce 1968 a za vlády Saddáma Husajna bylo právo deformováno (např. pokud řádný soud rozhodl v trestní věci a rozsudek neodpovídal představám Saddáma Husajna, byl zřízen mimořádný soud, který uložil Husajnem požadovaný trest smrti nebo bez problému byl jako důkaz přijat důkaz získaný mučením). Po invazi USA bylo asi 170 soudců z přibližného počtu 700 obviněno z korupce a museli své posty soudců opustit.
Proto všechny zkušenosti získané při studijním pobytu v Praze jsou pro kolegy z Iráku, jak sami uvedli, velmi důležité. Obdobně se vyjádřil předseda Nejvyššího soudu Iráku Madhat Al-Mahmood, který se části semináře zúčastnil a který vybírá účastníky kurzu. Podle něj „je pro soudce v rámci tohoto pobytu nejdůležitější, že slyší a vidí pokrok, kterého svět dosáhl, zatímco oni žili v 35leté izolaci a totalitě“ (citace z Prague Post).
K tomuto jejich poznání přispěla nepochybně i návštěva u Městského soudu v Praze, kterou považuji za oboustranně přínosnou. Určitě na kolegy zapůsobilo vysoké procento žen v justici a jejich přítomnost při setkání, neboť v celém Iráku údajně působí pouze 10 soudkyň (Husajn ženy na posty soudců neprosazoval, soudcem se nemohl stát ani svobodný uchazeč). O významu kurzu svědčí, že své příspěvky přednesli na závěrečné recepci místopředsedkyně Ústavního soudu JUDr. Eliška Wagnerová, Ph.D., a nastupující prezident Amerického sdružení právníků Michael Greco (náš ministr dr. Němec bohužel opět nenašel čas).
A jaké byly postřehy a dojmy iráckých kolegů z pobytu u nás? Co se jim v Praze líbilo? Všechno - architektura, tramvaje, metro (trochu odlišné dojmy zřejmě mají dva kolegové, kteří byli okradeni). Co se jim nelíbilo? Např. ženy, které kouří.
Foto a text: JUDr. Vladana Woratschová
soudkyně Městského soudu v Praze
Bližší informace o činnosti CEELI Institutu a další postřehy z pobytu iráckých soudců
v Praze najdete v časopisu SOUDCE 1/2005.