Slovo soudce na leden 2008
JUDr. Libor Vávra, čestný prezident SU ČR
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
Především dovolte, abych Vám popřál vše nejlepší v novém roce. Zdraví, osobní štěstí a pohodu, ale také maximum nadhledu a pochopení pro „naše“ účastníky. Myslím, že většina z nich by soudy neotravovala, kdyby nemusela (což platí nejen pro nás trestní soudce).
Tak jsem vám tuhle seděl na Žofíně a poslouchal pana ministra a jeho náměstky. Představovali celou řadu novinek, kterými chtějí justici zjednodušit, zrychlit, zkvalitnit. A já si připadal jak v předchozích měsících, kdy náš prezident (jasně, že myslím Jirsu) navrhoval zhruba totéž. Nicméně v průběhu celé konference, či spíše prezentace výrobků, jsem měl čím dál nepříjemnější pocit, že mi na těch novotách něco schází. Přitom názvy výrobků - elektronizace, odplevelení, zjednodušení procesních předpisů, jako by vypadly z mého justičního snáře. Došlo mi to až ve chvíli, kdy se jen kuse a nahodile zmiňoval návrh novely Zákona o soudech a soudcích. Došlo mi, jak málo jsou zpracovány argumenty pro nutnost změn, jak ministerstvu bez ohledu na osobu v jeho čele chybí jednotící představa cílového stavu soudnictví a jeho priorit. A podle mého názoru chybí i soudcům.
Prvním bodem pana ministra je oblast personální. Změna složení zaměstnanců soudů, minitýmy. Správně, vím, že ve většině agend je vedoucí kanceláře přežitkem, tlak na vyšší odbornost aparátu stoupá. Kdo z nás však viděl nějaký personální audit, systemizaci, kdo ze soudců a hlavně externích odborníků na řízení se k tomu vyjadřoval? Nefunguje kárné řízení? Na vrchní soudy byla tato agenda v prvním stupni převedena na nátlak zastánců existence těchto soudů, to vím, v parlamentu jsem to tehdy opakovaně slyšel. Ale rozhodují špatně? V čem hůře, než kdysi „kraje“ a proč? Kde je nějaký rozbor? A v čem bude Nejvyšší správní soud lepší a proč? Kolik „laiků“ v kárném senátu utiší hlad „zdivočelých mas“ (díky, Jane Vyklický) po soudcovské krvi?
Řízení justice, zejména vztah Ministerstva k soudům. Jediný ve světě se rozvíjející model je soudcovská samospráva. Naše politické elity ji odmítají. Jakou jinou změnu tedy nabízejí? Snad jen argumenty, že v některých bohatých a fungujících státech Evropy starý model ještě vyhovuje. Ale u nás opakovaně kolabuje už sto let a minimálně po čtyři režimy. A co s předsedy soudů? Dosud nevím, má-li být předseda soudu zejména manažer, pak logicky s předpokládanou kratší dobou vyhoření, nebo „prvý mezi rovnými“, respektovaný kouč pro řadu let jako v Manchesteru Utd.. Ptal se Vás někdo, jak jste se „svým“ předsedou spokojeni, jaký má vůbec být a co od něj čekáte?
Můžete namítnout, že elektronizace je věc ryze technická. Není! Co je cílem? Zlikvidovat drtivou většinu popsaných papírů? Řada právníků i soudců je proti. Postupně přejít na elektronické doručování? Kromě České pošty budou jistě proti i advokáti, kteří s počítačem nepracují. Větší dostupnost soudních spisů veřejnosti? Jak velký zájem o to je, aby odpovídal vynaloženým nákladům? Volný přístup k rozsudkům? Kolik anonymizátorů bude soudnictví zaměstnávat?
Zrychlení soudního řízení zjednodušením procesních předpisů budeme všichni ve shodě vítat až do chvíle, než začneme navržené texty číst. Každý z nás je totiž bude číst optikou své práce, své odpovědnosti. Pohled soudce prvoinstančního, odvolacího a dovolacího vlastně ani nemůže být shodný už proto, že mají různé úkoly. Já jsem třeba přesvědčen (byl jsem na odvolačce cca 5 let), že většina zjednodušení musí ulehčit průběhu nalézacího řízení, třeba i za cenu zátěže druhého stupně. Nevycházím ze sobeckého pohledu, ale ze statistiky, která dokládá, jak drtivá většina věcí u první instance začíná i končí. Možná, že kdybych na Městském soudu v Praze tehdy zůstal, psal bych teď jinak. A co budou psát kolegové z Nejvyššího soudu, jejichž odborný potenciál je rozmělňován metráky účelových dovolání v každé prkotině?
Prosím, nepřehlédněte, že většinu ze shora uváděných novot neodmítám, řada z Vás ví, že o ně léta usiluji. Vždy jsem tak činil s přesvědčením, že oponent, partner, tedy ministerstvo návrhům soudcovské unie a soudců vůbec pečlivě naslouchá. Vždy jsem tak činil i proto, že jsem si představoval, jak příslušní odborníci ministerstva automaticky návrh podrobují třeba nahodilé, ale dlouhodobé analýze proto, aby až nějaký ministr přijde připraven změny provádět, mohli předložit veškeré finanční, personální a legislativní souvislosti. Už dávno vím, že jsem se mýlil, že ona jednotící, k našim odborným vizím třeba kritická analýza v žádném šuplíku schována není. To vyčítám ministerstvu nejvíc. Pak nám totiž opakovaně nezbývá, než se jako soudci dohadovat s politikem (ministrem), čí nápad může být třeba lepší. Proto nás on zas a znovu bude obviňovat ze stavovského, elitářského zahledění se sama do sebe a my jej z laciného populismu pro masy. Protože chybějí tvrdá data, argumenty, analýzy.
Už se těším do parlamentu, to zas bude mela.