Slovo soudce na srpen
Mgr. Bc. Zdeněk Piskač, člen Republikové soudcovské rady SU ČR
Vážené kolegyně a vážení kolegové,
dovolte mi v polovině léta, kdy tento článek píši, a kdy má asi většina z Vás myšlenky spíše letně odpočinkové, zamyšlení nad jedním článkem, který ve virulentní podobě napadá paušálně soudcovský stav, nad článkem, jehož smysl jsem snad jen dobře nepochopil – nad článkem otištěným na tzv. komentářové straně deníku Mladá fronta Dnes dne 29. května 2007 pod titulkem „Bohové chodí v taláru“. Jeho autorem je komentátor Pavel Páral označený v tiráži jako vedoucí rubriky „Názory“ – takto se ostatně nazývá celá zmíněná strana. Dříve bývalo na této straně upozornění, že: tyto komentáře vyjadřují názory listu, což necituji, ale parafrázuji, protože je to již poměrně dlouho, co toto upozornění list vypustil. Nevím tedy, zda ještě komentáře zde otištěné vyjadřují názory listu či nikoli, ale myslím si, že možná někteří čtenáři (sebe k nim počítám), tuto komentářovou potažmo názorovou stranu jako stanovisko vnímají. Navíc si myslím, že takto čtený deník má i působnost názorotvornou. Sám jsem si často po přečtení četných komentářů říkal, že s tímto názorem se dá souhlasit, že je opřen o slušnou, logickou a korektní argumentaci. Fakt je, že tyto komentáře začasté pojednávaly o jiných oblastech lidského konání, o jiných odbornostech a o skutečnostech, o nichž mám jen informace zprostředkované médii nebo informace povrchní a kusé, ať už jsem je během života posbíral kdekoliv. Tak to nejspíš bude u většiny lidí, že vidí trochu více jen do jednoho profesního oboru a to nejspíše do oboru, jehož výkonem se živí. Proto se poněkud obávám toho, že čtu-li komentáře pojednávající o jiných oborech než je právo, potažmo justice, mohu podlehnout mylným dojmům o těchto oborech, ovšem za předpokladu, že by i komentáře o těchto oborech byly podobně jako zmíněný článek nevěcné, že by byly psány bez větší znalosti reálií z fungování oboru a že by jejich autor měl nepokrytý úmysl šokovat a škodit. Doufám ale, že kritické hodnocení čteného textu mě před něčím takovým ochraňuje. Ale mohu si být jistý, jak se na oblast justice asi dívají čtenáři, pro něž není právo ani justice předmětem profesního zájmu?
Tuto úvahu míním jako obecné zamyšlení nad velikostí moci médií, ale snad bych mohl přičinit i několik poznámek o obsahu článku samotného tak, aby laskavý čtenář sám posoudil, z čeho pramení mé obavy o mylnost dojmů, které z takovéhoto komentáře může nabýt, byť i poučený, laik. Poznámky nebudou mít hodnotící podobu, nebudu urážet nikoho a tím méně autora, přesto, že on sám to dělá (možná jen z neznalosti věci). Položím jen několik otázek, z nichž čtenáři dramatických textů dovodí názor autora těchto řádků.
Tak tedy, pane Pavle Párale:
(kurzivou jsou vyznačeny citace z uvedeného článku)
1) Opravdu jsou jen dvě varianty řešení otázky, jací jsou soudci, jak naznačuje první věta Vašeho komentáře: „ Jsou soudci omylní lidé, někdy líní, jindy neschopní, nebo jsou to nedotknutelní bohové dlící kdysi na Olympu...“ ? Není možné, že soudci jsou prostě lidé, kteří splnili všechny požadavky, jichž není zrovna málo, aby se mohli soudci stát a to včetně odborných schopností a morální integrity?
2) Opravdu jste si přečetl v nálezu Ústavního soudu: „… že jsou to bohové (myšleno soudci – pozn. autora), nikdo s tím nic nenadělá a prezident Klaus, který si něco takového troufl zkusit, si může tak akorát trhnout nohou…“? Promiňte, ale já jsem to v něm nenašel.
3) Opravdu si myslíte, že byl Pavel Rychetský jediný? Viz: „Tento názor (myšleno tvrzení z bodu 2) vytištěné kurzivou – pozn. autora) na nezávislost soudní moci se pokusil změnit v dějinách České republiky pouze Pavel Rychetský, ještě v době, kdy byl ministrem spravedlnosti…“? A jaký názor vlastně, že jsou soudci bohové? A kdo a kdy tento názor vlastně vyjádřil kromě Vás ve Vašem článku?
4) Řekl někdy ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil: „… je třeba změna, když už samospráva nefunguje a kárné senáty, u nichž se řeší prohřešky soudců, rozhodují jako v Limonádovém Joeovi. …“ nebo jste mu tuto myšlenku jen vložil do úst? Víte o tom, že v české justici žádná soudcovská samospráva justice neexistuje? A víte, že kárné senáty se soudcovskou samosprávou nemají a ani nesmějí mít nic společného? A víte proč?
5) Víte, že v žádném ústavním orgánu České republiky není použit nezávislý prvek v rozhodování v podobě nesoudců - právníků z řad advokátů či právnických akademiků? Viz: „Pospíšil usoudil jako Rychetský, že by bylo dobré do rozhodování soudců vnést nezávislý prvek v podobě nesoudců - právníků z řad advokátů či právnických akademiků.“ Tuto předchozí citaci doplňuji jen proto, aby bylo zřejmé, že nic nevytrhávám ze souvislosti z kontextu ani z čehokoliv jiného.
6) Slyšel jste někdy od představitelů Soudcovské unie ČR větu: „… jsou (myšleno jsme – pozn. autora) přesvědčeni, že nikdo jiný než jejich kolega z kanceláře nemá právo hodnotit kvalitu jejich práce, natožpak je trestat za to, že třeba nic nedělají…“ ?
7) Jsou soudci dost dobří na to, aby soudili všechny ostatní lidi, ale na souzení kolegy, kterého ani neznají (jinak by jej nemohli soudit), dost dobří nejsou?
8) Z čeho jste usoudil, že: „Je nepochybné, že za posledních pět let mělo přijít o talár více soudců než ten jediný, kterého skutečně soudcovská samospráva odstavila. Odběr dětské pornografie byl už silné kafe i na ty, kterým nevadí propouštění vrahů z vazby kvůli nedbalému výkonu funkce...“? Víte, že onen soudce, o němž hovoříte, o funkci nepřišel? Víte o nějakém soudci, kterému nevadí propouštění vrahů z vazby z důvodů Vámi naznačených? A pokud ano - proč o něm nenapíšete?
9) Opravdu byste si přál, aby o platu soudce rozhodoval předseda soudu? Chtěl byste být souzen soudcem, který by byl co do výše platu závislý na svém „nadřízeném“? Opravdu netušíte k čemu by to mohlo vést? Opravdu Vás nenapadají příklady jak by mohla být v takovém případě ohrožena soudcovská nezávislost? Jsou však takoví, kteří si tyto situace představit dovedou a proto existuje princip nezávislého soudce, víte?
10) Opravdu jste slyšel někdy výroky opravňující Vás k tvrzení: „… soudcovská nezávislost … se podle dosud zveřejněných výroků představitelů soudcovské samosprávy neodvíjí od kvalifikace, morální integrity, životní zkušenosti a čestnosti, ale výhradně od výše platu a funkčního zařazení…“ ? Proč neuvedete, kdo takovéto myšlenky šíří a opět proč je neocitujete a uvádíte jenom své dojmy? Proč, když už své dojmy uvádíte, neuvedete to, že jde právě a jenom o Vaše dojmy?
11) Z čeho soudíte, že: „Možnost odvolat předsedu soudu, což je zcela evidentně jen manažerská funkce, která nemůže mít na rozhodování jednotlivých soudců dotyčného soudu pražádný vliv …“, když zároveň voláte po možnosti, aby tentýž předseda soudu měl vliv na výši platu jednotlivého soudce? Myslíte, že ani kdyby měl vliv na výši soudcova platu by neměl předseda soudu pražádný vliv na jeho rozhodování? Nevíte, že ekonomický tlak je velmi účinný přesvědčovací prostředek? Nebojíte se, že by Vás hypoteticky mohl soudit soudce, který by za určité rozhodnutí ve Vašem případu mohl být finančně postižen? Vážně ani zde nevidíte potenciál eventuálního ohrožení soudcovské nezávislosti, když jinak slyšíte trávu růst, resp. slyšíte od představitelů neexistující soudcovské samosprávy jejich myšlenky, které nikdy nevyslovili? A víte, že každý soudní funkcionář je zároveň soudce? Víte, že pokud je soudcem, tak těžko může být jen manažerem?
12) Proč jste nějak neodůvodnil svůj závěr, že: „Moc soudní a zákonodárná jsou siamská dvojčata, která spolu musí nějak vycházet…“? A nezapomněl jste náhodou na moc výkonnou nebo v širším smyslu bankovní, kontrolní? Nejsou to pak náhodou siamská trojčata, čtyřčata či dokonce paterčata? Víte něco o vzájemném vyvažování mocí a vzájemných brzdách? Nemyslíte, že šlo o prapodivné brzdy, kdyby byly vzájemně spojené či srostlé, chcete-li?
13) Myslíte, že fungování profesní komory, která opravdu má skutečnou samosprávu, je dobrým příkladem k následování pro jednu ze základních mocí ve státě – justici – která, ani přesto, že to tvrdíte, žádnou samosprávu nemá?
14) Proč myslíte, že soudce, který by byl nejprve jmenován na dobu určitou a až poté na dobu neurčitou, jak říkáte Vy: „… na doživotí …“, by byl schopen soudit čestně a spravedlivě i své vlastní kolegy? Proč neuvedete nějaké argumenty pro svá tvrzení? Víte, že i u nás odcházejí soudci do důchodu a tudíž nejsou jmenováni na doživotí?
Možná jsem těch otázek panu Páralovi položil nějak moc, ale kdyby na ně odpověděl a i kdyby to nebyly otázky jen řečnické, možná bychom se dozvěděli něco o tom, jak si vlastně představuje kýžený cílový stav české justice. Takto jsme se z jeho článku dozvěděli, že pan ministr spravedlnosti by měl zkusit první posekání. No, to je vpravdě pěkné přání, ale alespoň z toho mohu (mohu?) vyčíst, že pan Páral ví, že ať už půjde o jakékoliv sekání, bude potřeba sekat dlouho. To je myslím kladné.
Já zatím jsem prachobyčejně šťasten z toho, že žiji v zemi, kde existuje opravdu nezávislá justice, rozuměj spravedlnost. A co Vy, pane Párale?
A co Vy, vážené kolegyně a vážení kolegové?
P. S. O článku v posledním čísle časopisu Soudce, který se zabývá stejným tématem, jsem se dozvěděl až po napsání článku tohoto, neboť na dovolenou za mnou Soudce nedoputoval, ale článek Pavla Párala jsem si s sebou vzal.
Krásné léto přeje
Zdeněk Piskač