Slovo soudce na březen. Nad Soudcovskou unií a její činností od r. 1993
JUDr. Michal Fridrich, člen Republikové soudcovské rady SU ČR
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
tak nám ty měsíce nového roku opět nějak začínají utíkat. Je tady již březen, kdy se říká, že „za kamna vlezem“, a to tak, že doslova. Venku totiž opravdu přituhuje. Naštěstí nepřituhuje v naší organizaci, a to je dobře. Taktéž je doba postní a blíží se Velikonoce, což nás vybízí též k rekapitulaci a zamyšlení nad sebou sama.
Pomalu přichází i mé rozloučení s Republikovou soudcovskou radou, a tak bych se chtěl vrátit na počátek. Jak to tedy všechno u mne začalo. Psal se rok 1993 a já jako začínající soudce jsem na podzim vstoupil do Soudcovské unie. Konečně jsem totiž dospěl k závěru, že bez Unie to zkrátka nepůjde. V průběhu několika týdnů jsem pak byl zvolen do Republikové soudcovské rady (podruhé se tak stalo v roce 1999 a potřetí v roce 2002). Unie tehdy neměla ani kancelář se svými zaměstnanci, výroční shromáždění byla jednodenní, zahraniční styky skromné a nepřízeň domácí politické scény značná. Konala se nekonečná hektická jednání za prosazení legitimních požadavků soudcovského stavu. Zkrátka bylo hodně práce, která postupně začala přinášet i své ovoce.
V létech 1995 – 96 se konečně podařilo přijmout odpovídající platový zákon, který svou systematikou soudce zařadil tam, kam podle Ústavy patří, tj. mezi ústavní činitele. Zastavil tak konečně odliv soudců z justice. Unie i nadále nesla a rozvíjela legitimní myšlenku soudcovské samosprávy, byť se ji ve svém pravém slova smyslu nepodařilo zatím prosadit, ošetřila etická pravidla soudcovského povolání prostřednictvím etického kodexu, který i nadále rozvíjí. Legitimitu tohoto snažení podpořil významný zahraniční partner v podobě vlády Nizozemského království, která naší organizaci podpořila finanční a poradenskou pomocí, díky níž se Unie profesionalizovala, má svou kancelář a daří se jí rozvíjet celou řadu programů na podporu nezávislého a efektivního soudnictví a nejen jeho.
Výroční zasedání, počínaje tím v roce 1995 v Plzni, začala být dvoudenní a nabyla výrazně pracovního charakteru. Hektičnosti však ani poté neubylo, každý rok se na shromáždění vždy něco akutně připomínkovalo a odrážely se ty které více či méně záporné představy ostatních dvou mocí ve státě o organizaci moci soudní v naší zemi. To vše vždy ve spojení se značnou časovou tísní (Hradec Králové, Ostrava, Liberec, Františkovy Lázně apod.).
Po všech těchto minulých zkušenostech jsem velmi příjemně vnímal atmosféru posledního výročního shromáždění v Jindřichově Hradci na podzim roku 2004, které bylo také tradičně pracovní, avšak bez oné hektičnosti let minulých, to vše provázeno příznivými signály od přítomných představitelů moci zákonodárné a výkonné (byť ex post přišly i některé podivné kroky).
Přeji proto Soudcovské unie ČR, aby se i následující výroční shromáždění odvíjela právě v onom dělném a klidném duchu, a aby i tento začal být tradičně přítomen. Rád se jich budu i nadále zúčastňovat, byť již ne jako člen Republikové soudcovské rady, což je také dobře. Jsem totiž bytostně přesvědčen o správnosti stanovami uchovaného principu rotace.
S díky za veškerou podporu a přáním úspěchu nové Republikové radě, která bude zvolena v roce 2005
Váš
Michal Fridrich.