Slovo soudce na červen
JUDr. Tomáš Lichovník, viceprezident SU ČR
Sedím v Petrohradu na břehu Něvy a přemýšlím. O tom, co už během „pouze“ třísetleté historie Petrohradu viděla.
Dřinu více než 40.000 lidí budujících z rozkazu cara na bažině nové město. Řada z těch „bezejmenných“ pak v základech města našla svůj hrob. Viděla však i vraždy carů či těch, kteří se cary měli teprve stát. Včera jsi carevič, dnes vězeň a zítra ... ? Zítra nebudeš vůbec. A řeka klidně plyne dál. Přímo na svém břehu vidí povstání Děkabristů, jejich porážku i kruté potrestání. I krvavá neděle se odehrála jen pár kroků od jejího břehu. Tehdy se ještě mrtví počítají „jen“ na desítky. Brzy bude hůř.
Dodnes ve vodách Něvy kotví křižník, jenž svým výstřelem rozpoutá krveprolití a krutovládu, jaké dosud neměly ve světě obdobu. Nevinní končí ve vězení, v gulagu či přímo na popravišti po desítkách tisíc jen v Petrohradu. V celém Rusku po miliónech. Může být ještě hůř? Může. A je! Přichází 900 dní trvající obklíčení a s ním smrt dvou miliónů lidí. A další politické procesy, další vězni a další popravy.
To vše se odehrálo na březích jedné krátké, ale široké řeky, která teď poklidně plyne kolem mne. Připadá mi, že její silný proud odnáší všechno to utrpení a přináší vždy novou naději.
Proč to vlastně všechno píši? Je dobré se občas zamyslet nad životy a osudy našich předků. Většinou nám pak naše dnešní „zásadní“ problémy připadají malicherné či alespoň méně zásadní. S blížícím se létem Vám proto přeji, abyste si našli čas k zamyšlení, či chcete-li, k rozjímání.
Tomáš Lichovník