Slovo soudce
Proč jsem členem Soudcovské unie? A proč se vlastně snažím v ní i aktivně pracovat? Tyto otázky jsem si položil před shromážděním zástupců sekcí. Tehdy jsem je ještě odbyl jako notorietu, kterou není třeba dokazovat, a tedy si na ni ani odpovídat. Po svém zvolení do funkce viceprezidenta Unie se však obě otázky přihlásily znovu a naléhavěji. Pokusil jsem se nalézt odpovědi, o něž se chci s vámi podělit.
Kolegyně a kolegové,
obracím se k vám na konci jednoho a počátku dalšího roku, v období, které je pro kvalitu soudcovského života nadějné příklonem soudců k mravním hodnotám (činem, který to dokazuje je etický kodex, přijatý na výročním zasedáním našeho sdružení). Žijeme tisíciletí v prostředí křesťanské tradice, jež prověřila určité mravní principy jako nejvhodnější pro záchranu lidské integrity. To nelze přehlédnout…
Když tak už několik dní přemítám nad tím, co by mělo obsahovat moje „slovo soudce“ na říjen, honí se v mi v hlavě různé (většinou zmatené) myšlenky. O čem? O tom, jaké bylo léto a že už mám napracovanou dovolenou? Mám psát o tom, co si myslím o CzechTeku a o zásahu policie na něm a o politickém pozadí….? To ale se soudnictvím moc nesouvisí (zatím). Nebo o tom, že jsem si před týdnem na tenise natáhla lýtkový sval – nebyl to ale tenisový turnaj na Celostátních soudních hrách, a tak to také není k věci… Co ale k věci je? Tak mě napadá, že psát rozsudky (i když je většinou příliš ráda nepíšu) je mnohem snazší. Je jasné o čem a o kom, je jasný skutkový stav a vím i to, jak a proč jsme rozhodli… Prostě to už asi umím, zatímco psát úvahu na říjen neumím.
Milé a půvabné kolegyně, vážení kolegové!
Připadlo mi autorství jednoho dílu našeho seriálu s názvem Slovo soudce a vzhledem k době prázdnin, k době, kdy i činnost soudů je poznamenána dovolenými jak soudních osob, abych použil terminologii právních předpisů, především instrukce o důstojnosti soudního jednání, tak účastníků soudních řízení a tomu odpovídající atmosféře vládnoucí v soudních kancelářích, představoval jsem si, když na mě připadl právě tento díl, že stvořím odlehčené a pokud možno vtipné povídání o ničem, tedy něco objevného, jako že v létě bývá horko nebo naopak, že se léto nepovedlo. Druhou možností bylo zvolit téma zejména v době letní často omílané, a to téma soudních prázdnin, zavzpomínat na c. k. rakouské soudnictví a dovozovat prospěšnost takového institutu za jaký jsou soudní prázdniny považovány.
Milí kolegové,
moje původně zamýšlená úvaha se nesla v poloze nářku nad nesnadným postavením soudce v této době a v této společnosti. Protože situace je vážná a bude ještě horší (pro posouzení uvádím stav mého senátu: soudce na civilním řízení v l. stupni v březnu 1996 - nápad 30, skončeno 42, neskončeno 311 a v březnu 2005 jsou tytéž míry 39-33-479), domnívám se proto, že je třeba minimálně v době dovolených pozdvihnout mysl k vyšším hodnotám.
Vážení kolegové,
dovolte několik poznámek k současné situaci stavu SU a soudcovskému stavu obecně.
Nelze nevidět jistou konsolidaci poměrů, která nastala po zajištění zdrojů financování nákladů SU a je na SU, aby se věnovala i jiným věcem. Jak referuje č. 4 Soudce letošního roku v článku „Kulatý stůl - Trestní odpovědnost podnikatele“, daří se překročit pomyslnou hranici mezi soudci a (podnikatelskou) veřejností pořádáním kulatých stolů. Takový směr je zajisté užitečný, je nutno méně formálním způsobem konat pokusy objasnit taje práva laické, avšak zainteresované, veřejnosti. Z citovaného referátu však je zřejmé, že jistá míra nepochopení aplikace práva zůstává a bude trvat i nadále. Laik vždy vyžaduje odpověď na otázky o nichž si myslí, že je (resp. měla by být) naprosto jednoduchá.
Vážení kolegové,
když se mě na výročním zasedání v Jindřichově Hradci Miro Jirsa zeptal jaký měsíc mám nejraději, odpověděl jsem mu bezelstně a bez zaváhání, že červen, aniž bych tušil, že mi z toho vyplyne úkol vypracovat toto „červnové provolání“. V každém případě je pro mě červen dobou počínajícího léta, těšení se na dovolenou, prvního koupání (pro nás méně otužilé), dobou, kdy obvykle vrcholí play off v NHL a v neposlední řadě dobou úžasných dívčích triček a krátkých sukének uvádějících nás ostýchavé často do rozpaků.
„To určitě kvůli lásce“ řekl Mojmír, když jsem se přihlásila na měsíc květen k tomuto slovu soudce. „To teda určitě“ nakvašeně jsem si pomyslela něco o sexismu. Potom mě furor přešel a uvědomila jsem si, že dneska, v době vypjatého feminismu a nesmyslného důkazního břemene sexuálního ne-harašení, to chlapi mají složitější. Aby radši drželi jazyk za zuby i v nejnevinnějších souvislostech. Vlastně se nesmí říkat „natvrdo“ skoro vůbec nic, že abychom se nedopustili politické nekorektnosti.
Milé kolegyně, milí kolegové,
pomalu nám začíná podle mě nejkrásnější roční období a i když to tak ještě před nedávnem nevypadalo, i letos sluníčko konečně převzalo vládu nad téměř nekonečnou zimou, provázenou vydatnými příděly sněhu. Na jaro obvyklé zvyšování teploty přírody je však v tomto roce doprovázeno i zvyšováním teploty, ba přímo hicováním, v soudcovském stavu, zvláště pak v jeho mládím se zelenajícím předstupni, v řadách našich justičních čekatelů. Před několika týdny se rozhořel pro mnohé justiční čekatele existenční spor ohledně jejich jmenování do funkcí soudců.
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
tak nám ty měsíce nového roku opět nějak začínají utíkat. Je tady již březen, kdy se říká, že „za kamna vlezem“, a to tak, že doslova. Venku totiž opravdu přituhuje. Naštěstí nepřituhuje v naší organizaci, a to je dobře. Taktéž je doba postní a blíží se Velikonoce, což nás vybízí též k rekapitulaci a zamyšlení nad sebou sama.